PH

PETR HAUSKRECHT:
SLÁDEK S DUŠÍ HOKEJISTY

Na počátku bylo slovo, to slovo bylo od Boha, to slovo bylo PIVO.

Poslyšte pravdivý příběh o tom, kterak neuvěřitelné se stalo skutkem. Kterak se malý kluk z pražského Žižkova málem stal čs. hokejovým reprezentantem aby si nakonec splnil svůj sen – dělat něco užitečného pro lidi – vařit jim pivo ve svém pivovaře.

„K pivu jsem si poprvé blíž čichnul v bratislavském pivovaře Stein, kde táta dělal podsládka. To byla moje první letní brigáda: mytí kádí a stáčení sudů.

V té době jsem ale žil hlavně hokejem: Slavia Praha, juniorská reprezentace – mým spoluhráčem byl třeba Anton Štastný – třífázové tréninky, hokej, hokej, hokej. Viděl jsem se v NHL, nejlépe v Kanadě. To ovšem tehdy nebylo žádné zaměstnání a tak jsem v roce 1975, kráčeje v otcových šlépějích, nastoupil na potravinářskou průmyslovku v Podskalské ulici v Praze.

Na vojně, jako hráč Dukly Jihlava, jsem si ale odrovnal achilovku, což znamenalo můj konec ve vrcholovém sportu - a když jsem do holešovického pivovaru přicházel potlučený z rekreačních zápasů, zakázal mi tehdejší ředitel Krakeš hokej úplně. Hokej mi však dal do života to základní ponaučení: v jakýchkoliv podmínkách existuje cesta, jak zvítězit. Neházej flintu do žita, ale naopak udělej pro vítězství všechno. To však nejde bez týmu těch nejlepších spouhráčů, které musíš získat.

Pivovarskému řemeslu mne učil nestor sládků všech českých minipivovarů Ivan Chramosil v pivovaru u Fleků. Nikdy nezapomenu na vůni horké mladinky, která se rozlévala po měděném zrcadle flekovského štoku, nebo na hustou kávově zabarvenou deku, která se valila z kvasných kádí ve sklepích pod Křemencovou ulicí.

Po vojně jsem nastoupil do Staropramenu na klasické kolečko: ztrácel jsem se v nepřehledných ležáckých sklepích, otloukal si prsty při zátkování dřevěných sudů, jektal zuby při mytí tanků, holínky se mi málem připekly k noze při mytí varných kotlů. Učil jsem se u pana Šmelhause, jehož otci patřil vyhlášený stejnojmenný pivovar, nebo u pana Holopírka, jehož synovec dnes sládkuje v Rakovníku.

Mou další štací byla sladovna Holešovického pivovaru: z mistra jsem se stal podsládkem, z podsládka sládkem. Již tehdy, těsně po sametové revoluci, jsme pro výrobu Primátorské osmy používali chmelení zastudena ...

Další výzva přišla v létě roku 1994: Noví vlastníci pivovaru Starobrno hledali sládka a já měl přesně 24 hodin na rozmyšlenou. Na podzim už jsme uléhali s rodinou na podlahu nezařízeného brněnského bytu a já věděl, že tenhle úkol nebude vůbec lehký - Na svůj “škopek” tehdy totiž žádný z Brňáků moc pyšný nebyl ...

To, co následovalo, asi většina dnešních pijáků piva v Brně již pamatuje a tak snad jen připomenu Medium, Červeného a Černého draka nebo Zelené pivo, které jsme ve Starobrnu uvařili jako první v republice. A když jsme v roce 2003 převzali hrabalovsky malebný znojemský pivovar, rád jsem občas utíkal z rušné jihomoravské metropole do pivovárku na vysoké skále nad Dyjí...

Svou zálibu v pivních speciálech, jako je Pepřové pivo, Svatojánské pivo nebo třeba Doppelbock, jsem mohl dále rozvíjet v obou ústeckých pivovarech, z nichž především Velké Březno, nad kterým se vznáší duch pana Cibicha, mi obzvlášť přirostlo k srdci.

A jen co se podařilo dát velkobřezenský pivovar do pořádku, ocitl jsem se v Krušovicích – vždyť my sládkové jsme již po staletí zvyklí vandrovat za prací.

Asi si říkáte: Hrome, je ten člověk vůbec někde doma? Ale ano, doma jsem tady, v Brně. A proto jsem se sem po 7 letech opět vrátil, abych si splnil svůj dávný sen – dělat lidem radost pivem uvařeným ve vlastním pivovaře!

Tak na zdraví, ať Vám chutná!

Váš
Haskrech - podpis